A je to tady...

Zitra příjmu (snad) spolu s ostatníma děckama z naší farnosti svátost biřmování.... Připravovali jsme se na to rok a byl to krásný rok... Moc se na to těším, ale na druhou stranu je mi z toho smutno.... je mi líto že to končí, že končí pravidelné sedánky s našů biřmovací partů, že už se nebudeme scházet každé dva týdny, že už sa spolu nebudeme učit předlouhé a přeinteligentní slova (například transsubstanciace), aby sme otcovi Martinovi vyrazili dech, už nebudeme jenom tak klast záludné otázky a ptat se "a proč to tak je?", už sa nebudeme dělit o modlitby s týma kdo je zapoměnli doma nebo ztratili, už s Ondrů nezaložíme provokatérský oddíl, už si nebudeme napovídat při opakování z minula, už nebudeme diskutovat o manželství v zastoupení na Aljašce.... Je toho tolik, co sme spolu zažili... ať už každé jednotlivé setkání, kardikrásné Rajnošky s Jurkovým sexydresem=), nuncikrásné Mozooole s ještě hezčí poutí na Velehrad a nebo dnešní večerní adoraci=)

Dnes to bylo výjmečné.... klečeli jsme v temném kostele, svítily nám jenom naše svíčky a svíčky na oltáři na kterém byla vystavena Nejvyšší svátost.... modlili jsme se, děkovali jsme, prosili, chválili.... mluvili jsme, mlčeli jsme, zpívali jsme..... každý řekl, to co chtěl říct, prosil za to, po čem jeho srdce prahne, prosil za lidi, které má rád, prosil za lidi, kteří pomáhají tomu, aby byl svět lepší, chválil Boha za všechny krásné okamžiky, děkoval za všechny zlé věci, protože právě v jejich blízkosti mohly ty dobré vyniknout....jen tak jsme tam klečeli nebo seděli při těch svíčkách a hned bylo všechno jasné....Bůh je náš tatínek, miluje nás, chce abychom byli s ním a chce nám ty dary Ducha svatého dát... jenom proto musíme být zítra správně otevření.... Jakříkal náš otecMartin... biřmování je jako potrubí, kterým dary Ducha svatého přicházejí k nám a je jenom na nás, jestli to potrubí necháme otevřené a nebo ho něčím ucpem....

Tak já doufám, že zítra budeme mít všichni čisté trubky a až se ozve z nebe hukot, tak to bude stát za to=)